Reportáž: Jihočeský Velký Den 8. 5. 2021

O půlnoci opouštím ohníček a křepčící partu biologů a vrhám se do víru jihočeské noci, abych v průběhu následujících 24 hodin zaznamenal co největší počet ptačích druhů v rámci soutěže  Global Big Day  (Celosvětový Velký Den). Soutěž je organizovaná Cornellovou univerzitou pro všechny ptáčkaře světa, kteří užívají aplikaci eBird. Beru to jako výzvu, Velkého Dne jsem se nikdy oficiálně neúčastnil a eBird jsem doposud také nepoužil, každopádně vše je jednou poprvé.

Z Budějovic vyrážím na jih k Českému Krumlovu, u Plešovického lomu zkouším neúspěšně výra, pak zajíždím na hranu vltavského kaňonu pod Přísečnou, kde mám stejný cíl. Procházím temným lesem, abych se dostal na hranu kaňonu a zkouším výra vyprovokovat nahrávkou. Je ticho, větvičky křupou pod nohama a nad hlavou tisíce hvězd. Cosi chrastí v mlází přede mnou, srnka, říkám si. V ruce mám velkou svítilnu tak mířím po původci zvuku a v ten moment by se ve mě krve nedořezal. Třicet metrů přede mnou stojí vlk. Nestojí, velice poklidně prochází skrze mlází, mě si nevšímá. Jeho trajektorie je kolmá na mou. Zřetelně pozoruji jeho huňatý ocas s černou špičkou a mohutné šedé tělo. Morda, záblesk očí. Bije se ve mě respekt z velkého zvířete a zvědavost. Nakonec se raději otáčím s tím, že výra půjdu hledat jinam a vracím se k autu. Celou dobu mě mrazí v zádech. Párkrát se otáčím, zda-li mě nesledují oči z mlází. Takový začátek Velkého Dne jsem opravdu nečekal. Myslím, že můžu jet s klidem domů, tento zážitek, v ornitologické hantýrce lajfer, o kterém jsem snil od dob co prolézám přírodu, převažuje všechny čárky v seznamu ptáků, ty minulé i ty budoucí. Snažím se dostat na hranu kaňonu autem, ale lesní cesta a můj Peugeot 306 nejsou úplně kamarádi, tak po chvíli vzdávám výra a vyrážím přes Český Krumlov na Světlík. Přece jen zkusím nějaké ty ptáky, a když nebudou, pořád je tu dobrá šance na nějaké ty savce, že ano.

Kostel ve Světlíku svítí do tmy stejnou září jako ty hvězdy a mléčná dráha nad ním. Ze Světlíku vyrážím na Muckov a Černou v Pošumaví. Zastavuji každý kilometr, projíždím reflektorem hrany lesa a poslouchám zda-li by se neozval nějaký sýc či puštík. Bohužel fouká mírný studený vítr, což indikuje spíše soví neaktivitu a společnost mi dělá pouze srnčí a kostel v zádech. 2:23 - Konečně přichází první pták - z hvězdné oblohy se ke mě nese tklivá melodie skřivana lesního (1 - Lullula arborea). Vybavuji si, jak mi kdosi říkal (snad Bohuslav Kloubec při mých jihočeských začátcích), že skřivani lesní zpívají i v noci, tak konečně jsem si to ověřil na vlastní pěst. Soví mizérie pokračuje. Přejíždím podél Lipna až k Nové Peci, tam, kde se Vltava při ústí rozlévá do šíře a zavlažuje porosty rákosin a ostřic. Rád bych zde slyšel chřástala kropenatého a líčím také na sluku; konipas citronový zde v minulosti pozorovaný je za hranicí utopie. Z temnoty a mlh se ozývá cvrčilka zelená (2 - Locustella naevia), zameká i zatiká bekasina otavní (3 - Gallinago gallinago), písknou lyska černá (4 - Fulica atra) s kachnou divokou (5 - Anas platyrhynchos) a čírkou obecnou (6 - Anas crecca). Sedím v autě okénko otevřené, jsou čtyři hodiny ráno, sluka zatím nikde. Zavírám oči, s tím, že budu jen poslouchat ... ďábelský to nápad. V pět hodin mě probouzí budík nastavený z minulých dní. Mžourám, nechápu co se děje, rýha od okýnka se mi táhne přes obličej. To jsem ale amatér, navíc za 15 minut mě bude čekat Martin Lazarovič u Záhvozdí. Tak na to šlapu a pořádně se probouzím až na parkovišti v Uhlíkově.

Martina - šumavského barda - jsem neviděl dobrou řádku let a jsem rád, že se naše cesty zkřížily zrovna dnes. Ve Vltavském luhu je mléko, tak vyrážíme nejdříve do vojenského prostoru Boletice. Ráno je tu a s ním i hlasy běžných druhů - strnada obecného (7 - Emberiza citrinella), hýla obecného (8 - Pyrrhula pyrrhula), pěnkavy obecné (9 - Fringilla coelebs) a pěvušky modré (10 - Prunella modularis). Z cesty se zvedá kos horský (11 - Turdus torquatus). Otevřené plochy, kdysi zpustošené Kyrillem postupně zarůstají a jsou z nich slyšet lindušky lesní (12 - Anthus trivialis), budníčci menší (13 - Phylloscopus collybita) i větší (14 - Phylloscopus trochilus) a střízlík obecný (15 - Troglodytes troglodytes). Projíždíme cestou necestou a díky Martinovým zkušenostem a jeho bystrému oku (mé oko je stále dost zalepené navíc se mi zimou třesou ruce) se mi do zorného pole dostává ptačí král šumavských hvozdů, tetřev hlušec (16 - Tetrao urogallus). Dva ztepilí kohouti tokají několik set metrů pod námi a lehký vánek čas od času zanese jejich lousknutí k našim uším. Nepřestává mě udivovat nakolik tichý je jejich tok. O kousek dále nás poctí blízkou společností dvě tetřeví samice. Bohužel s puštíkem bělavým, datlíkem tříprstým a jeřábkem nás, Diana - bohyně lovu i beze zbraní, nechává ve štychu. Seznam samozřejmě netvoří špeky, ale ty běžné druhy, kterých si zde připisuji tucet: brhlík lesní (17 - Sitta europaea), šoupálek dlouhoprstý (18 - Certhia familiaris) tahový lejsek černohlavý (19 - Ficedula hypoleuca), drozd zpěvný (20 - Turdus philomelos), drozd brávník (21 - Turdus viscivorus), kos černý (22 - Turdus merula), červenka obecná (23 - Erithacus rubecula), sýkora parukářka (24 - Lophophanes cristatus), sýkora lužní (25 - Poecile montanus), oba druhy králíčků (26 - Regulus regulus, 27 - Regulus ignicapilla). Na vltavský luh se jdeme kouknout na dvakrát, nejdříve tak kolem sedmé, kdy dohlédneme stěží k prvním skružím a pouze po sluchu přidáváme skřivana polního (28 - Alauda arvensis), špačka obecného (29 - Sturnus vulgaris) a bramborníčka hnědého (30 - Saxicola rubetra). S tetřívky je to prý tento rok špatné a skrze husté mléko k nám nedoléhá jediné zabublání. Po dalším boletickém intermezzu a procházce v nádherné hercynské bukojedlině přidávám: pěnici černohlavou (31 - Sylvia atricapilla), sýkory uhelníčeky (32 - Periparus ater), sojku (33 - Garrulus glandarius), kukačku (34 - Cuculus canorus), strakapouda velkého (35 - Dendrocopos major) holuba hřivnáče (36 - Columba palumbus) a doupňáka (37 - Columba oenas). Před devátou se vracíme zpět k Vltavskému luhu. Při přejezdu pozoruji drozda kvíčalu (38 - Turdus pilaris) a konipase bílého (39 - Motacilla alba). Mlha kolem Vltavy se mezitím rozpustila a oku teď lahodí typická scenérie luk, křoví a břízek lemujících smrkovo-borový luh. Pod Záhvozdím se pasou dva jeřábi (40 - Grus grus) a z poza terénní nerovnosti vyletuje jeden tetřívek obecný (41 - Tetrao tetrix). O kousek dále se Martinovi daří najít dalšího kohoutka a slepičku, z které se však po chvíli vyklubal zajíc. Každopádně podařila se pořídit i nějaká dokumentace tohoto ubývající druhu. Ještě přejíždíme k mostu přes Vltavu pod Pěknou a při přejezdu přidávám káni lesní (42 - Buteo buteo) a partičku bělořitů šedých (43 - Oenanthe oenanthe) v louce. Pod mostem, maskován žlutými tyčemi (prý něco na sčítání ryb) sedí konipas horský (44 - Motacilla cinerea). Je po deváté a pomalu tlačí čas, takže skorce budu muset vykutat někde po cestě do Krumlova.

Ze Záhvozdí to beru zpět na Horní Planou a k rybníku Olšina jak mi poradil Martin: "skvělé místo na orla mořského". Po cestě zapisuji poštolku obecnou (45 - Falco tinnunculus) na kostele sv. Jakuba v Želnavě a vrány černé (46 - Corvus corone) na pastvině pod kostelem. Dále pak vrabce domácí (47 - Passer domesticus) jiřičky (48 - Delichon urbicum) a hrdličku zahradní (49 - Streptopelia decaocto) v Perneku. U Horní Plané pozoruji straku obecnou (50 - Pica pica) a zvonohlíka zahradního (51 - Serinus serinus). Rekreační centrum Olšina je liduprázdné a k tomu ještě ptáků plné. Na trávníku posetém sedmikráskami sbírají potravu drozdi kvíčaly a rehkové domácí (52 - Phoenicurus ochruros). Vzduchem létají vlaštovky obecné (53 - Hirundo rustica) a svou si vyzvání zvonci zelení (54 - Chloris chloris), stehlíci (55 - Carduelis carduelis) a sýkora modřinka (56 - Cyanistes caeruleus).  Největší radost mám z čečetek tmavých (57 - Acanthis cabaret), které přeletují nad areálem a zpívají. Hladina Olšiny je oproti břehům tmavomodře mrtvá, jedinými zástupci vodního ptactva jsou tu dva roháči (58 - Podiceps cristatus). 

Přejíždím zpět do nížiny přes Černou v Pošumaví a Hořice na Šumavě, kde se k silnici připojuje potok Polečnice. Sice mám naspěch, kvůli schůzce v Českých Budějovicích, přece jen mi to nedá a zastavuji v Kájově u Polečnice a za 10 minut mám splněného skorce vodního (59 - Cinclus cinclus), který proletěl proti proudu řeky. Návdavkem z kájovské školní zahrady jsou mi sýkora koňadra (60  - Parus major) a rehek zahradní (61 - Phoenicurus phoenicurus).

V Českých Budějovicích vyzvedávám Renču. Naštěstí můj důvod zpoždění i následující ptačí šílenství dobře chápe a tak pokračujeme Velký Den ve dvou. Při zběžném průjezdu ulicemi ČB si nejde nevšimnout kavek obecných (62 - Corvus monedula), havranů polních (63 - Corvus frugilegus) a holubů skalních/věžáků (64 - Columba livia). Už jsem téměř opouštěl začínající výheň města, avšak komín teplárny upoutal mou pozornost. Renča rychle žhaví mobil a zjišťuje že v budce na komínu jsou online mladí sokoli. Parkujeme u vrátnice s docela dobrou nadějí, že dospělý se v rámci desítek minut objeví. Trvalo to asi dvacet minut, než se z čista jasna, kolem oblaku páry nad komínem prosmýkl (65 - Falco peregrinus). Vysoko nad komínem ještě přelétá čáp bílý (66 - Ciconia ciconia) takže můžeme s klidem opustit město západní branou na Branišov.

Následuje průzkum domovského revíru a obědová pauza, při které si nedáváme oběd. Na Městském rybníku v Třebíně plavou dvě labutě velké (67 - Cygnus olor) a poláci chocholačky (68 - Aythya fuligula). Hohol, který tu hnízdí ve starém dubu, se neukázal. Na přilehlém poli, ve kterém zemědělci nechali zamokřenou část ladem, pochoduje několik čejek chocholatých (69 - Vanellus vanellus). Mířím do Branišovského lesa s vidinou pěti druhů šplhavců a dalších nesčetných druhy, které jsem v blízkém okolí své chajdy zaznamenal. Je poledne a sluníčko žhne překvapivou intenzitou. V lese je sucho a nejmarkantnějšími ptačími projevy jsou tu přílety špačků na hnízdo a bubnování strakapoudů. Hned ze zápraží slyším strakapouda malého (70 - Dryobates minor).  Pak se však marně hodinu honím za každou ozvučenou větví, strakapoud prostřední, datel i žluna se vysmívají mé horečnaté snaze. Hnízdící krkavci velcí (71 - Corvus corax), budníčci lesní (72 - Phylloscopus sibilatrix), mlynaříci (73 - Aegithalos caudatus) a na konec vrabci polní (74 - Passer montanus) ve střeše mi přidávají trochu optimismu, ačkoliv unavené tělo si o těchto aktivitách myslí své. Těsně před odjezdem přeletuje nad lesem rorýs (75 - Apus apus) a v dáli na poli loví hraboše volavka popelavá (76 - Ardea cinerea), kterou pozoruji ze stínu lesa za hvízdání lejsků šedých (77 - Muscicapa striata).

Po tomto “odpočinku” pokračujeme autem k rybníku Vyšatov. Vítá nás kolonie racků chechtavých (78 - Chroicocephalus ridibundus) nad kterými ladně poletují rybáci obecní (79 - Sterna hirundo) a po chvíli nám nad hlavou přeletují i rackové černohlaví (80 - Ichthyaetus melanocephalus), kteří nejdříve upoutali pozornost mých uší a až posléze jsem se v určení utvrdil vizuální informací. Rackové černohlaví zapadli za ostrůvek, kde budou mít nejspíše hnízdo. Po hladině plavou kopřivky obecné (81 - Mareca strepera), jeden pár husic liščích (82 - Tadorna tadorna) a vzadu v zátočině smýká bláto svou lopatkou kolpík bílý (83 - Platalea leucorodia). Kolem rybníka pochodují vodouši bahenní (84 - Tringa glareola). 

Vyrážíme na Vrbenské rybníky a po cestě se zastavujeme na hrázi rybníka Motovidlo. Do rákosí zaletuje samec motáka pochopa (85 - Circus aeruginosus) a ve starých dubech se míhají dva lejskové bělokrcí (86-Ficedula albicollis).

Pod hrází rybníka Zdráhanka byla v minulých dnech pozorována berneška rudokrká i bělolící. Dříve než stačím prohledat hejna husí, zaujme mě pěnicovitý pták v křoví. Přišel mi jako sedmihlásek, ale na základě krátké vizuální zkušenosti si nejsem jistý. Naštěstí se po chvíli ozývá (87 - Hippolais icterina) a z nedalekého křoví mu kvituje pěnice pokřovní (88 - Sylvia curruca) a zase z jiného křoví pěnice hnědokřídlá (89 - Sylvia communis). Na dně vypuštěné Zdráhanky jsou čtyři husice nilské (90 - Alopochen aegyptiaca) a pár kulíků říčních (91 - Charadrius dubius). A konečně na koňské pastvině u Starohaklovského rybníka se mezi rodinkami hus velkých (92 - Anser anser) pase i ona berneška rudokrká. Detailně ji pozoruji nohy, kroužek nemá, asi se jen zapomněla, a tak si ji připisuji na seznam (93 - Branta ruficollis).

Hráze Vrbenských rybníků jsou jedna velká kolonáda, ale ptákům to vůbec nevadí. Revitalizace je zdá se ukončena a kolonie racků ty úpravy zdá se přijala. Začínáme na Dominu a do aplikace eBird zapisuji jenom nové druhy. Kromě racků chechtavých teď na ostrůvcích hnízdí i rackové bělohlaví, které stativákem značky Swarovski detailně prohlížím (94 - Larus cachinnans). Zkouším i racky středomořské, kteří by zde taky měli být k nalezení, ale na dlouhé určovací orgie mi nezbývá moc času a druhy, které bych určoval ex post doma z fotek, se mi započítávat nechce. Navíc tu jsou docela hezké kachničky, jako třeba zrzohlávky rudozobé (95 - Netta rufina) a poláci velcí (96 - Aythya ferina) tak se věnuji jim. Voda je docela čistá a to snad vyhovuje třem druhům potápek z nichž dva jsou nové na seznamu: potápka malá (97 - Tachybaptus ruficollis) a potápka černokrká (98 - Podiceps nigricollis). Těch druhých jsem zjistil pouhopouhý jeden pár, ale je možné, že se mi další páry schovaly v unavených polích pozornosti. Kolem ostrůvků tradičně pochoduje slípka zelenonohá (99 - Gallinula chloropus) a na hrází zpívá, krom již dříve zaznamenaných lejsků bělokrkých, také šoupálek krátkoprstý (100 - Certhia familiaris). Z rákosového porostu rybníka Domin se také dovolávají pozornosti dva druhy rákosníků:  obecný (101 - Acrocephalus scirpaceus) a proužkovaný (102 - Acrocephalus schoenobaenus). Na břehu Černiše pod olšovým příkrovem se suší kormorán velký (103 - Phalacrocorax carbo) ve svatebním šatu. A z dálky se konečně ozývá žluna zelená (104 - Picus viridis) i bažant obecný (105 - Phasianus colchicus). Na Novovrbenském rybníku v keřích marně pátrám po volavce stříbřité, která si zde hnízdo staví běžně ve společnosti kolpíků a kvakošů nočních (106 - Nycticorax nycticorax). Musíme obejít celou Bažinu a teprve až poté co pouštím Renču ke stativáku, si můžu s klidem odškrtnout i onu volavku s načepýřeným peřím na krku (107 - Egretta garzeta). Ledňáček a orel mořský nám navzdory intenzivní snaze stále unikají.

Opouštíme Vrbenské rybníky a míříme na Západ. Nejdříve na benzinku do Češnovic, kde si konečně kupujeme oběd ve formě bagety a pak k Češnovickému cípu. Zde bagetu pojídáme a při tom si připisujeme volavky bílé (108 - Ardea alba), které mají sněm v zátočině obrostlé rákosem. V Pištíně na návsi odškrtávám konopku obecnou (109 - Linaria cannabina). Kolem půl páté zastavujeme u Malého Volešeku, kde na mě padá "postgastrická demence", neboli únava po obědě slovy mladé medičky. Ta zůstává v autě a odpočívá, zatímco já musím na bahňáčí galeje. Vzduch se hodně tetelí, tak se přes zaseté pole trochu přibližuji k legendární polní louži, dnes rybníčku, Malý Volešek. Téměř mi padá brada do oranice, když to vidím. Je tu minimálně osm pisil čáponohých (110 - Himantopus himantopus), čtyři kolihy malé (111 - Numenius phaeopus) štěbetající svými trylky, dvacítka jespáků bojovných (112 - Calidris pugnax), někteří už s bílým či černým límcem; také ve svatebním - dva jespáci obecní (113 - Calidris alpina), hlouček jespáků šedých (114 - Calidris temminckii), vodouš rudonohý (115 - Tringa totanus),  vodouš šedý (116 - Tringa nebularia), vodouš bahenní a samozřejmě desítka čejek z nichž mnohé na hnízdech. Zde je určitě místo na moralizační poznámku, že prosím pozorovatele a fotografy, aby průběh všelikého hnízdění co tu teď probíhá nerušili a pozorovali z povzdálí, neb Vám taky nikdo cizí neleze za pozadí, když máte starost o potomky. Vzdáleného paparazzi, už ti ptáci snad nějak snesou.

Vracím se k autu, relativně nasycen a možná i povzbuzen k další aktivitě. Vždyť jsem ještě neviděl toho mořáka (jihočeskou slepici) a koroptve a všechny druhy sov. Zkouším severní stranu velkého Volešku. Nad břehem krouží luňák červený (117 - Milvus milvus) a k mému potutelnému překvapení vylétá od silnice párek koroptví polních (118 - Perdix perdix). V křoví ve výtopě také spouští první slavík obecný svou klokotavou písničku (119 - Luscinia megarhynchos). Renča v autě spí. Přejíždíme k mokřině u Vomáčků, kde hodlám procházet Zbudovská blata aspoň do té doby, než vyšlápnu tu bekasinu větší. V rákosí u rybníčku se mi daří vydráždit chřástala vodního (120 - Rallus aquaticus). Když vycházím na louku zalitou sluncem, ozývá se od Zlivi datel černý (121 - Dryocopus martius). Z rákosí zpívá, jak jinak než, strnad rákosní (122 - Emberiza schoeniclus) a taky slavík modráček (123 - Luscinia svecica). Vždy mě tu popadá jakási večerní nostalgie. Brouzdám se trávou, kousek od zamokřených míst, abych ji konečně jednou za život viděl. Vzpomínám na to, jak zde před roky hnízdily pustovky. A jak je vše zase jinak. Nakonec si musím vyčerpáním sednout do trávy a přemáhá mě spánek. O sluce a kulíškovi u Kryštofa a Éli v Lipanovicích se mi jenom zdá.

Vstávám za šera a jdu za partou k ohni. Ani s těmi sítěmi jsem jim nepomohl. Možná kdybych jim pomohl, chytil by mi Dejv aspoň toho Kalouse. Ale do půl noci už nic nepřijde a já místo další noční anabáze zůstávám u ohně, abych byl aspoň trochu platný při zítřejším odchytu.