Netradiční místo pro pozorování ptáků zimujících na pobřeží Baltu
4. února 2012 vyrážím na neplánovanou cestu za zimujícími ptáky baltského pobřeží, samozřejmě povzbuzen článkem Zdeňka Vermouzka z čísla 2/2011 časopisu Ptačí svět. Jako cíl si však nevybírám známý poloostrov Hel, ale zajímavě vyhlížející místo severozápadního Polska, velké přístavní město – Svinoústí (Świnoujście). Toto město leží na ústí krátké (16 km) avšak široké řeky Swina (Świna), která je součástí delty řeky Odry a rozděluje Svinoústí na dvě části. Západní část poblíž německých hranic je dostupná z polské strany pouze trajektem a do východní části jezdí pravidelně vlak ze Štětína. Na webu birdwatching.pl nacházím z tohoto místa informace o pozorování racka tříprstého (Larus tridactyla) a racka islandského (Larus glaucoides) z konce ledna. Navíc je to vzdušnou čarou z Českých Budějovic nejblíže na pobřeží Baltského moře (cca 550 km) a láká mě prozkoumat neznámou lokalitu. Dopravní spojení je však mizerné, nakonec volím cestu autobusem přes Prahu do Wroclavi a odtud levným vlakem rovnou na konečnou stanici Świnoujście.
Po vystoupení z vlakové soupravy a průchodu moderně vyhlížející nádražní budovou následuje údiv nad počtem opeřenců plujících v řece plné ledových ker. Údiv však střídá mírné vystřízlivění, většina ptáků jsou mi druhy důvěrně známé z Česka: (nejpočetnější) morčáci velcí (Mergus merganser), lysky černé (Fulica atra), poláci velcí (Aythya ferina) a chocholačky (Aythya fuligula), březňačky (Anas platyrhynchos), hoholi severní (Bucephala clangula), klíny kormoránů velkých (Phalacrocorax carbo) a občas se vynořující morčák malý (Mergellus albellus). Nejpočetnější dlouhokřídlí jsou rackové stříbřití (Larus argentatus) a bouřní (Larus canus), přítomní jsou i rackové chechtaví (Chroicocephalus ridibundus). Mimo počty je zřetelný ještě jeden rozdíl od českých poměrů, ptáci nejsou tolik ostražití a bezděčně se pohybují podél přístavních mol, což dovoluje slušnou fotodokumentaci. Po chvíli tápání mezi racky objevuji jedince s velmi mohutným zobákem a černobílým kontrastním šatem – racka mořského (Larus marinus) první zimy.
Pak už se nechávám zadarmo převézt trajektem a po levém břehu řeky Swiny jdu směrem k moři. Na jedné kře plující vprostřed řeky sedí, jak lodní kapitán, dospělý orel mořský (Haliaetus albicila) doprovázen vránami šedými (Corvus cornix). V parku ještě pozoruji jestřába lesního (Accipiter gentilis), nese si nějakou kořist. Po chvíli chůze jej zvedám znova, avšak kořist zůstává ležet na sněhu – polák chocholačka je ještě živý, jen trochu udlachmaný. Nechávám tomuto dramatu volný průběh a konečně se dostávám k moři. Je částečně zamrzlé, plné ker a ptáci jsou koncentrovaní kolem samého ústí řeky, druhové složení je stejné jako v přístavu.
Následující den procházím turistickým městem plným hotelů a racků na trajekt. Ale cestou potkávám přímo v centru hejno drozdů kvíčal (Turdus pilaris) hodujících na hlohu, mezi nimi jednoho drozda cvrčalu (Turdus iliacus) a také brkoslava severního (Bombycilla garrulus). Po přeplutí na pravý břeh obcházím přístaviště a po dlouhém pochodu se pak díky místnímu ornitologovi dostávám na hráz při ústí řeky Swiny, která vybíhá tak 2 km do moře. Chci zde konečně pozorovat nějaké mořské kachny, ale ornitolog mě uvádí v realitu, na hoholky a turpany bych musel až na Hel, kde je otevřené moře, kdežto zde jsem v zátoce a moře je částečně zamrzlé, za což způsobila letošní krutá zima. Na hrázi se ptáci stále opakují – lysky, poláci, morčáci. Na konci tohoto vlnolamu pozoruji kleptoparaziticky se živící racky. V místě je velká koncentrace lovících morčáků velkých, a jakmile se některý vynoří s rybou v zobáku, ihned je atakován racky, jejich úspěšnost zisku potravy tímto způsobem však není moc oslnivá. K večeru se vracím zpět na nádraží a nakonec volím cestu zpět do Česka na úkor další 15ti hodinové jízdy vlakem na Helský poloostrov, ačkoliv jsem jízdenku pro opačnou variantu měl již téměř koupenou.
Závěrem: pokud budete chtít vidět spousty mořských kachen, lepší místo v Polsku, než Hel, pravděpodobně nenajdete, a v případě, že Vás baví chodit v prošlápnutých stopách volba je jasná. Ačkoliv různé rarity se dají vidět podél celého polského pobřeží, aktuálně kajka stellerova (Polysticta stelleri) v ústí Wisly či racek polární (Larus glaucoides) v Kolobřehu (Kołobrzeg). Objevit něco nového a zajímavého lze jen tehdy, když člověk hledá. A v terénu je to rozhodně dobrodružnější než na internetu.
Racek mořský první zimy.
Rackové stříbřití.
Vodní ptáci v přístavu.
Maják při ústí řeky Swiny.
Moře.
Brkoslav severní.
Drozd cvrčala za lampou.
Drozdi kvíčaly, kteří se podle místního nikdy v takovémto počtu ve městě neobjevili.
Kleptoparazitující rackové a okrádaní morčáci.
Autor fotografií i textu: Kuba Vlček