Oldřich Kankrlík

V únoru 2007 náhle zemřel v nedožitých 65 letech známý ochránce přírody a vynikající znalec přírody Jindřichohradecka pan Oldřich Kankrlík.

Oldřich Kankrlík se narodil v Plzni, kde prožil i své dětství. Od útlého mládí projevoval hluboký zájem o přírodu. Po absolvování střední lesnické školy v Písku pracoval od roku 1964 jako lesní technik u Státních lesů. Od roku 1967 bydlel v Horní Pěně. Byl členem Ornitologické společnosti (od roku 1959), členem sboru ochrany přírody Národního muzea, od roku 1980 členem Českého svazu ochránců přírody a od roku 1993 působil i jako lesní stráž. Studoval několik let při zaměstnání vysokou školu lesnickou.

Tak jako skutečným umělcům - malířům, básníkům, skladatelům nezbývá než tvořit, protože je k tomu cosi nutí, tak prožíval Oldřich Kankrlík svůj vztah k ochraně přírody. Byl obdařen schopností vnímat a prožívat přírodu jakoby zevnitř, ne jako pouhý pozorovatel, ale jako její součást. Jakoby viděl a prožíval svět a lidské zásahy očima ptáků a dalších stvoření, která tak miloval, cítil s nimi a důvěrně je znal. Ochraně přírody zasvětil postupně všechen svůj čas a větší část života. Na výlety do terénu sebou bral pan Kankrlík svoji dceru a postupně i dvě vnučky a vnuka, ti si rádi připomínají nezapomenutelné zážitky a napínavé příhody. Ti, kteří se s panem Kankrlíkem setkávali a utkávali při veřejném projednávání územních rozhodnutí a jiných správních řízení, považovali někdy jeho postoje za extrémní. Ty totiž vycházely z dlouholetých zkušeností a jeho jednání bylo nanejvýš nezištné.

V posledních letech absolvoval za Český svaz ochránců přírody více než 100 správních řízení ročně. Šlo zejména o projednávání staveb ve volné krajině, vypouštění kříženců kachny divoké, odbahňování rybníků, zásahů do břehových porostů.

V počtu zhotovených a instalovaných ptačích budek by se měl asi ucházet o zápis do Guinessovy knihy rekordů. Na nejodlehlejších místech Jindřichohradecka budeme potkávat tyto ptačí domovy označené velkými číslicemi. Pan Kankrlík jich zhotovil a instaloval desítky tisíc. Zavěšené budky potom obcházel s žebříkem na rameni, průběžně je kontroloval, opravoval a čistil; to se dělá v době mimohnízdní, tedy v zimě, kdy padá za krk sníh, zebou ruce a žebřík často podkluzuje. Za dvě zimy vyčistil několik tisíc budek na základě smlouvy mezi Lesy České republiky a Český svaz ochránců přírody (ČSOP). Díky detailní znalosti terénu mohl připravovat podklady pro vyhlašování přírodních rezervací (Kačležský a Krvavý rybník), významných krajinných prvků, přírodních památek (rybník Horní Lesák u Dolní Radouně, Luží u Lovětína). Navrhoval ochranu památných stromů, podílel se na zpracování posudků EIA, udržoval například chráněné území Skalák - vřesoviště, kde roste klikva, prha arnika, vrba ušatá; zúčastňoval se aktivně sčítání ptáků v rámci "Evropského festivalu ptactva". Podílel se na údržbě lokality "Mokřady a rašeliniště Mrchovák". Jeho činnost při kroužkování ptáků zdokumentovala Česká televize. Věnoval se mládeži, pořádal ornitologické vycházky kolem Kačležského a Lásenického rybníka, konzultoval diplomové práce vysokoškoláků.

S odchodem pana Oldřicha Kankrlíka ztrácí ochrana přírody na Jindřichohradecku houževnatého, zaujatého a nezištného člověka, za kterého nyní není náhrada. Uvádíme úryvek z jeho posledního dopisu: "Jinak jsem z vlastní vůle opravoval a čistil budky v prosinci, bylo k tomu počasí, ale bohužel na Nový rok jsem musel na pohotovost s průduškami a oni tvrdili, že je to slabost srdce (sekli se) a chtěli mě hospitalizovat, musel jsem podepsat reverz. Tak jsem promeškal část ledna, tady nebyl sníh a šlo to dělat, teď se oficiálně do lesa nesmí, no doufám, že ten sníh brzy sleze."

Video z pořadu ČT Přidej se - Oldřich Kankrlík - ombudsman přírody (odkaz zde)

Dr. Jan Pokorný