Setkání na Hrušovské zdrži

    Koncem února koloval středoevropskými birder-konferencemi mail od Joža Rydzoně známého slovenského ornitologa, který zval na tradiční setkání  birdwatcherů a ornitologů u  Hrušovské zdrže. Velká přehrada pod Bratislavou poskytuje v zimním období volnou hladinu a dostatek potravy pro nespočet vodních ptáků. Často se zde objevují vzácní severští hosté a to v hojném počtu. A proto jsme na popud pozvánky slovenských kolegů naplánovali s Jardou Závorou jednodenní výlet za slovenskými ptáky, ale nejen jimi.


     Z Českých Budějovic vyrážíme 27. února 2011 ve 4:00 směr Halámky, cesta přes Rakousko je opravdu pohodlná, silnice téměř bez děr a žádný provoz, taky je neděle ráno a všichni Rakušané spí. Ve Vídni se úspěšně proplétáme mimoúrovňovými křižovatkami a po osmé ranní už stojíme na jedné z hrází vodního díla Gabčikovo (= Hrušovská zdrž) u muzea umění Danubiana, kde má být v devět hodin sraz. Ranní slunce nádherně svítí na hladinu, po které plavou tisíce poláků chocholaček (Aythya fuligula), hoholů severních (Bucephala clangula), mezi nimi morčáci malí (Mergellus albellus) a jedna samice morčáka prostředního (Mergus serrator). Největší pozornost však věnujeme šesti hoholkám severním (Clangula hyemalis), které střídavě mizí za umělým ostrůvkem. To už ale přijíždějí další účastníci z Rakouska, Slovenska i jeden krajan PaedDr. Zdeněk Souček (zde jeho foto blog) a při družném mezinárodním hovoru pozorujeme samici morčáka velkého (Mergus merganser) a také přeletující kormorány malé (Phalacrocorax pygmaeus) a velké (Phalacrocorax carbo).


     Následně se přesouváme podél nádrže směrem k jiho-východu, kde nám Slováci ukazují asi padesátku poláků kaholek (Aythya marila) rozptýlenou v tisícovkách chocholaček. Podle sdělení J. Rydzoně se na nádrži aktuálně zdržuje kolem 40000 ptáků. Pak jedeme pohromadě ještě zpět k hrázi u Čuňova, kde na Dunaji vidíme jednu ostralku štíhlou (Anas acuta), dva hvízdáky eurasijské (Anas penelope) a šest čírek obecných (Anas crecca). Nad hlavami neustále přeletují rackové bělohlaví (Larus cachinans) a mezi ornitology jsou rozebírána různá témata. Jeden rakouský mladík dokonce maluje pozorované ptáky na skicu za pomoci stativáku a jeho malby jsou dosti povedené a navíc rychle provedené. Následuje rozloučení, po kterém kvapně přejíždíme slovenské hranice a s Jardou Závorou a jeho favoritem směřujeme přes Vídeň na sever Rakouska, kde nás ještě čeká parádní pozorování největších středoevropských ptáků.

    Na lokalitě jsme před třetí hodinou a po desíti minutách nacházíme na poli dva nádherné samce dropa velkého (Otis tarda), v tuto dobu se ještě drží mimo hejno samic, které je o půl kilometru dále. Avšak po zastavení u krajnice všechny dropí samice, ale i několik dalších samců, celkem 33 jedinců, odlétají. Jarda však tuto lokalitu důvěrně zná a z vyvýšeného bodu dropy znova dohledává. Pomalu zapadá slunce a velké hejno dropů, sedící na řepce nám dovoluje přiblížit se na stopadesátimetrovou vzdálenost. Projíždějící motoristi zastavují u krajnice a také si nenechávají uniknout toto přírodní divadlo, Rakušané dávají jasně najevo, že jsou na své dropy hrdí. Kolem proletuje poštolka obecná (Falco tinnunculus) a probouzí nás ze snu, musíme se pomalu vrátit domů. Cesta zpět probíhá bez problémů a kolem sedmé jsme v Budějovicích.

     Drop velký (Otis tarda) na rakouských polích

 

    Samice dropa velkého

 Kuba Vlček